Tato knížka má dát praktické pokyny všem, kteří se dávají buď sami nebo v pracovních skupinách do služeb farního společenství. Samozřejmě není možné rozložit jednotlivé úlohy jednoduše do věcných oblastí, ale každý uzná, že v rozdělování úloh musí být nějaký systém. Praxe také v posledních létech tuto metodu potvrdila.
Pro smysluplnou práci s touto příručkou je dobré znát, k čemu je určena a co od ní nemáme očekávat.
K čemu má tato příručka sloužit?
§ Žádná produktivní týmová práce se neobejde bez plánování. Každá obec si musí vytvořit určitý koncept, musí jí být jasno, čeho vlastně chce dosáhnout v dohledné době, jaké je pořadí důležitosti jednotlivých cílů a jak jich chceme dosáhnout. Tato knížka má být předlohou a podnětem pro takový návrh.
§ Čím méně času mají všichni spolupracovníci - vedle zaměstnání a rodiny - k dispozici, tím spíš musíme odvozovat dílčí úlohy ze systematicky vypracovaného celkového plánu.
§ Jsou-li úlohy pevně stanovené a vyplývají jasně z rámcového plánu, najdeme snáze spolupracovníky než pro všeobecné, nejasně definované pomocné práce.
§ Návrh dotazníku pro získání spolupracovníků vytvoříme snáze, máme-li koncept práce. Tato knížka slouží k sestavení takového konceptu.
§ Systematická práce v týmu vynese na světlo "tvůrčí ideje". Je nutné je ihned zaznamenat a založit buď k odpovídající kapitole této knížky, nebo již vytvořeného konceptu. Pak se tyto myšlenky nemohou ztratit.
§ "Odpovědní" nebo "pověření" pro určitou činnost, kteří takovou úlohu dostali poprvé, mohou zde získat přehled celku dění.
§ Koordinace úloh a bilancování v určitých časových odstupech se provádí lépe, je-li po ruce koncepce práce.
§ Také plánování gremií na vyšší úrovni (děkanátů, diecézí, event. okresů nebo krajů) lze provádět obdobným způsobem.
Co nemůžete čekat?
§ Žádný vyčerpávající model.
§ Žádné všeobecně platné recepty. Každá farnost má své vlastní zákonitosti. "Všechno není pro všechny!" Sestavíte-li podle této knížky plán práce farní rady (FR), bude stejně nutné ho čas od času přizpůsobovat změněné situaci v obci.
§ Bez ohledu na antropologické, sociologické a teologické závislosti je každá práce v obci v trvalém nebezpečí, že se stane povrchní. Neuvádíme zde žádné teoretické základy, jde nám o praktické pokyny. Teoretické základy lze získat v bohaté literatuře.
§ Nezabýváme se ani organizačními a technickými předpoklady, jako stanovami, jednacím řádem, prací výborů apod.
Velmi důležitá připomínka:
§ Úlohy, které zde popisujeme, se nesmí odstartovat všechny najednou. Bylo by velkým nedorozuměním, kdyby se někdo nechal odradit množstvím nabízených možností. Naopak jde zde právě o to, aby se podle místních potřeb sestavil časový plán a každá činnost v něm dostala své místo. Plán by měl dodávat odvahu.
Od koncilu vzrostl význam Božího slova při slavení eucharistie a vůbec v každé bohoslužbě. Je tedy na místě, aby se ve FR promýšlelo, jak využít tuto možnost prvního řádu pro hlásání zvěsti v obci.
1.1.1. Kroužek pro kázání. Kroužek členů obce, kteří se zajímají o tuto práci může společně s duchovním uvažovat, jaká témata by se mohla v blízké budoucnosti probírat, případně jak plodně přednést obci příští biblický text. Tento kroužek může spolupracovat i při dalším provádění (předběžné pohovory, jednotlivci - i telefonem - , příklady, přiblížení životu).
1.1.2. Rozhovor o kázání. Pro kazatele může být ziskem, když dojde po kázání k rozhovoru s obcí. Na mnoha místech má FR možnost pozvat po hlavní bohoslužbě věřící ke kritickému rozhovoru o kázání (ve farním centru apod.). Jsou zde ještě další možnosti, jak přiblížit kázání životu: v malých společenstvích rozhovor místo kázání při bohoslužbě, kázání jako dialog, použití magnetofonového pásku jako část kázání, někteří členové obce doplní kazatele připraveným osobním stanoviskem, zkušeností, zážitkem.
1.1.3. Kázání laiků. Kroužek nebo FR může duchovnímu navrhnout, kteří laici znalí předmětu mohou převzít případ od případu kázání. K zácviku lze použít informace o aktuálních otázkách (např. stanovisko synody nebo výroční zpráva o práci v obci).
1.1.4. Výměna kazatelů. Velmi málo se využívá šance, jak zvýšit zájem a pozornost posluchačů, jakou je výměna kazatelů mezi sousedními obcemi. Podotýkáme, že tato metoda má řadu obtíží, ale je vždy hodna uvážení.
Dnes nemůže být hlavní úlohou církve "servis svátostí". Podávat svátosti formou, srozumitelnou dnešním lidem, je jistě jedna z nedůležitějších služeb církevní obce (nejen duchovního).
1.2.1. Křest. Křest dítěte není jen záležitostí jeho rodiny, ale celé obce. Křtem se člověk stává členem Božího lidu, církve a tedy i obce (srv. poznámky k ritu křtu dětí č. 5,9,19,20). K tomu může přispět i FR, aby si tuto skutečnost obec uvědomila. Společně s knězem plánují podobu slavnosti křtu, společně pro více dětí, příp. v rámci nedělní mešní slavnosti (srv. Křest dětí, č. 9,57,58). Rozhovor před křtem bude asi většinou věcí kněze (návštěva doma). Bylo by však správné pozvat rodiče (a to již před narozením) do skupiny rodin (viz 6.2.2.) nebo jim nabídnout odpovídající seminář pro rodiče.
1.2.2. Biřmování. Také biřmování by se mělo stát větší událostí v životě obce, nejen pro biřmovance, kmotry a rodiče. Ale má dnes biřmování význam i pro ně? Lze pro to něco udělat? Zapojit obec do přípravy? Je účelné zvaní k biřmování po třídách? Nebo zavést jiný systém? Neměli by se rodiče daleko více podílet na uvedení svých dětí k biřmování? Jak se využívá návštěva biskupa v obci?
1.2.3. Eucharistie. O této slavnosti hovoří obšírně část 2, "liturgie - bohoslužba". Příprava a uvedení dětí k eucharistii je předmětem širokých diskusí v obcích: např. časné přijímání, příprava po třídách, oblečení a svíčka, společně s rodiči. Dobré zkušenosti již jsou s řadou večerních setkání rodičů, které pokračují i po prvním přijímání v rodinných skupinách. Dobré výsledky má i příprava dětí v malých skupinách, které vedou vyškolení otcové a matky.
FR může také uvažovat, při kterých příležitostech a jak lze podávat sv. přijímání pod obojí způsobou (svatby, mše sv. v malém kroužku, o kajících dnech atd.).
1.2.4. Svátost smíření. Za dnešní situace je obzvlášť důležité, aby se FR zabývala touto svátostí. Výsledky úvah je třeba zapsat a konzultovat. Přibylo zpovědí? Jsou rozdíly mezi mladými a staršími, mezi muži a ženami a proč? Překážky? Co lze dělat jinak? Jak připravit a odůvodnit kající bohoslužby, zvláště tam, kde je chápou jako náhražku osobní zpovědi? Kázání nebo řada kázání o "zpovědi v křesťanské obci"?
1.2.5. Svátost pomazání nemocných. Tuto svátost musíme vyvést ze ztuhlého formalizmu jako "poslední pomazání". Obec sama může poskytnout vzdělání , např. poskytováním sv. přijímání i skrze laiky, duchovní starostlivost v nemocnici. Tím se zvýrazní i úzký vztah s diakonií při pomoci nemocným (viz 3.2.).
1.2.6. Svěcení kněží. Omezíme úlohu FR v této oblasti na prvotřídní uspořádání primice, pokud se tento šťastný případ udá? Není vůbec otázka povolávání a povolání v církvi hodná výchovy mínění lidí? Pro mnohé obce se to může brzo stát existenční otázkou! Nejen základní úřady, ale všechny vedlejší i čestné služby jsou dnes více než potřebné. Všechny spolupracovníky musíme hledat, nalézt, vzdělat, zapracovat a zařídit další růst.
1.2.7. Svátost manželství. Tak jako svátost manželství není ukončena svatbou (manželé zakoušejí tuto svátost během celého manželství!), stejně nelze omezit působení církevní obce v této oblasti na přípravu k manželství a zajištění vlastní svatby. Podrobně o tom pojedná kapitola 6 - manželství a rodina, a zvlášť její část 6.2. Velkou roli při chápání této svátosti hraje vzdělání a výchova v manželství a rodině.
1.2.8. Svátostiny. Nemají-li se svátostiny stát "slepými patronami", musí se jimi živá obec také zabývat. Je to např. pohřeb, žehnání ( třeba jídla). Pro mnoho lidí je pohřeb jedinou příležitostí, jak přijít do styku s křesťanskou zvěstí. Uvědomujeme si tuto možnost a využíváme ji? Dalo by se něco dělat jinak a lépe?
Jde mám o to, aby se osobní kontakty, rozhovory a návštěvy rozmnožily a zintenzivnily. Obec a samozřejmě i fara mají být otevřené a přitažlivé pro všechny, kdo hledají rozhovor nebo pomoc. Úlohy, které z toho vyplývají, jsou v této rukověti popsány v různých kapitolách podle oborů. Ale ani pod pojmem "duchovní správa" nelze vidět jen činnost duchovního, ale všech věřících. Uvádíme několik hesel:
1.3.1. Osobní kontakty
§ rozhovor s návštěvníky bohoslužeb
§ zvláštní pozvání nově přistěhovalých k akcím v obci a k návštěvě farních prostor
§ povzbuzení k vzájemným kontaktům pravidelných návštěvníků bohoslužeb
§ návštěvy asistentů, jáhnů, duchovních a členů FR
§ blahopřání k různým výročím (jubilea, narozeniny), obzvláště u starých a nemocných
1.3.2. Písemný styk s obcí
farní dopis, srv. též kap. 9
1.3.3. Vyučování náboženství
srv. kap. 7
1.3.4. Náboženské vzdělávání mládeže a dospělých
1.3.5. Duchovní správa různých skupin
děti, mládež, studenti, ženy, muži, rodiny, staří, vojáci, usedlí cizinci, tělesně a psychicky nemocní, vězni
srv. kap. 8
1.4.1. Exercicie a rekolekce
Vhodné kurzy pro věřící je třeba v obci ohlásit.
1.4.2. Kající a meditační dny
Čas od času lze různým skupinám nabídnout v obci nebo na vhodném místě kající nebo meditační dny, příp. víkendy. Může být pro to vhodná spolupráce několika sousedních farností nebo i děkanátu.
Po liturgické reformě patří snaha o dobrou bohoslužbu ve všech formách k základním úlohám FR. Aby nezůstaly u vnějšku, musí stále pokračovat prohloubení a zvnitřnění ruku v ruce. Je velmi nutné důkladné seznámení s odpovídajícími dokumenty.
Spolu s duchovním se musí FR snažit o to, aby slavení mše sv. se stalo středem a zdrojem síly celé obce.
2.1.1. Formy bohoslužby
Životnost obce se ukazuje v mnohosti forem bohoslužby. FR by měla znát možnosti, které zde jsou:
2.1.1.1. Společná mše zpívaná, zpěv i modlitba, slavení beze zpěvu
2.1.1.2. Mše sv. pro skupiny v obci, např. pro děti, mládež. rodiny, staré lidi
2.1.1.3. Mše sv. v menších společenstvích, např. rodinných kroužcích, skupinách mládeže, školních třídách, malých dětí (?), u nemocných, v městské čtvrti, pro FR.
2.1.2. Úkony při bohoslužbě
2.1.2.1. Rozdělení úloh
§ Služba u oltáře (skupina ministrantů, i dívky?, muži pro tuto službu?)
§ Služba lektorů - laici pro čtení a přímluvy. Plán pro konkrétní osoby na delší dobu dopředu. Školení všech, kteří se účastní.
§ Pomocníci při rozdílení sv. přijímání (i ženy?).
§ Hudební složka (kantor, schola, sbor)
2.1.2.2. Prvky podoby mše sv.
§ Osobní vzájemný pozdrav účastníků bohoslužeb
§ Předsedající pozdraví obec
§ Přímluvy: formulaci přímluv připraví skupina z obce (ohled na konkrétní obec a aktuální událost). Přímluvy říkají členové obce, lépe ze svého místa. Větší pestrost odpovědí (nejen "prosíme tě, vyslyš nás", možnost zpěvu odpovědí). Je možné připustit i spontánní, volnou přímluvu?
§ Pokusit se o nové formy pozdravu pokoje?
2.1.3. Čas bohoslužby
§ Doba začátku: pracovní den večer, sobota večer, neděle večer
§ Poukaz na sousední obce. Služba pro malé děti. Služba svozu starých, nemocných a postižených
§ Co lze udělat pro přesnost začátku?
Nechce-li se FR pohybovat jen ve vyježděných kolejích, má právě v příležitostech a možnostech bohoslužby slova zajímavé pole působnosti. Platí to především pro FR v obcích, kde nesídlí kněz.
2.2.1. Všeobecné bohoslužby slova
Bohoslužby slova se mohou uskutečnit během církevního roku na konkrétní podnět z obce nebo při zvláštních akcích (např. při sbírce na projekt pomoci rozvojovým zemím). Také bohoslužby slova v rodinných skupinách mají své určité téma.
Bohoslužba slova může být: s kázáním, meditativní, s rozhovorem, scénická, obrazová, s procesím, s modlitbou breviáře, s církevní hudbou.
2.2.2. Dětská bohoslužba slova
Dobře připravenou bohoslužbou slova lze dětem přiblížit církevní rok. Iniciativu může poskytnout FR.
2.2.3. Ekumenické bohoslužby
Je mnoho příležitostí (svatodušní období, advent, světový týden modliteb), aby se setkávaly konfese na společných bohoslužbách. Viz kap. 10.
2.2.4. Kající bohoslužba
V dnešním chápání pokání získala kající bohoslužba své místo (srv. 1.2.4.). Skupina FR může být pověřena, aby z bohaté literatury sestavila kající pobožnost, která odpovídá okamžité situaci obce.
Otázky nadhozené v bodech 1.2.1. až 1.2.8. zasahují více pastoračních úloh. Vedle toho vzniká řada liturgických problémů, když FR sice zná přání a požadavky obce ohledně kultu a zvyklostí, ale chce podporovat liturgickou obnovu. Pak se musí v průběhu času v co možná věcných diskusích dopátrat přiměřenosti liturgických forem svátostí a svátostin a případně navrhnout s využitím všech možností, které tu jsou, jejich novou a živější podobu. (Srv. též 6.2.1.)
Liturgický výbor FR se má postarat o živý průběh církevního roku: advent, vánoce, zjevení Páně, půst, svatý týden, velikonoce, nanebevstoupení Páně, svatodušní svátky, Boží tělo, posvícení, svátek místního patrona, dík za žně, Krista Krále, všech svatých, dušiček. Také další slavnosti farnosti (např. pouť) se musí dobře naplánovat. Stálo by za pokus zavést kromě tradičních oslav také nové, které by oslovily dnešní věřící.
Ozývají se hlasy, že církevní hudba dnes ztrácí oprávnění. Ale obnovená církevní hudba, zařazená do liturgie, ukazuje, že tomu tak není. Co z toho plyne pro liturgický výbor?
§ plánování hudební složky liturgické slavnosti na delší období.
§ kostelní sbor: založení, školení, různorodost nabídky, dorost, další vzdělávání odpovědných.
§ kantor - schola (mezizpěvy, žalmy, a to i při bohoslužbě slova).
§ nová zásoba písní. Které písně má obec zpívat? Které se má časem naučit? Bude nabídka dřívějších publikací k užitku pro budoucí jednotný zpěvník?
§ je zde přání mše s orchestrem a lze ho splnit?
§ dětský nebo mládežnický sbor.
§ skupina pro rytmické mše
Konfrontujte své názory s konstitucí o liturgii!
O starost o odpovídající úpravu Božího domu se dělí FR s duchovním a kostelníkem. Několik poznámek:
§ vybavení kostela (např. oltář k lidu, sedátka, ambon, svatostánek, křtitelnice, varhany, kříž, madona, křížová cesta, jesličky).
§ liturgické předměty podle nových předpisů (např. kalich, nádoby na Tělo Páně).
§ liturgické obleky (také pro lektory? a pro ministrující muže?
§ výzdoba kostela (květiny apod.)
§ akustika v kostele
§ vývěska (srv. 9.1.9.)
Např. kaple, hřbitovy, Boží muka, kříže.
Těmito hesly se obyčejně označuje třetí velká oblast úkolů křesťanské obce, vedle zvěstování a liturgie. Společenství křesťanů je věrohodné jen tehdy, je-li tu pro jiné, je-li otevřené vůči všem lidem. Uvedeme jen několik málo možností celého velkého komplexu sociálně-charitativní oblasti.
Jsou již dobré zkušenosti s tím, když je diakonie v obci podněcována, podporována, inspirována a koordinována FR. Také zde jde o to, aby struktury charity se přizpůsobily dnešním a místním podmínkám.
Institucionalizovaná sociální péče přebírá úlohy, které by přetěžovaly spontánní skupiny, starající se o potřebné lidi ze svého sousedství. Obzvlášť když se tytéž úlohy pravidelně opakují, je určitá organizace nezbytná. Iniciativa k takové sociální službě, zvlášť ve větších obcích, může vycházet přímo od FR. Různé formy "zapsaného společenstva" se velmi osvědčily.
Možnosti činnosti takové sociální služby jsou:
§ starost o nemocné, staré a opuštěné spoluobčany
§ navštěvování starších občanů (viz 3.6.)
§ práce v domácnostech, kde žena (matka) onemocní
§ umístění dětí v jiných rodinách v případě nutnosti
§ zřízení střediska pro předškolní děti, kde by se na jeden nebo dva dny v týdnu o ně staraly školené ženy
§ zprostředkování oddechu pro matky za přispění spolků pro sociální pomoc nebo diecézních zařízení
§ zprostředkování dovolených pro rodiny nebo staré občany za stejné pomoci
§ nasazení dobrovolných pracovnic při očkování
§ spolupráce v poradně pro matky
§ zprostředkování jiných sociálních porad
§ příprava a provádění kurzů a školení např. o starost o staré lidi a to ve spolupráci s příslušnou institucí
Při všech těchto možnostech se osobní námaha a starost o bližní nesmí stát věcí instituce, aby se neminul cíl křesťanské obce.
3.3.1. Informace o práci charitativních sdružení a jiných zařízení, jako poradny, domovy nebo stanice pro:
nemocné, staré, postižené, děti a mládež, osamělé a přetížené matky, rodiny, bezdomovce, lidi s nakažlivou nemocí, ohrožené, vězně, nesnáze nejrůznějšího druhu.
Sem patří i otázky pomoci rozvojovým zemím a problémy "třetího světa" (srv. 12).
3.3.2. Informace o poradnách
Je třeba si zjistit, kde jsou poradny a kdy mají otevřeno.
Míníme poradny pro:
vzdělávání, školu, povolání, manželství a rodinu, právní, sociální odbory Měú, epidemiologická stanice, drogově závislé, duchovní potřeby, linky důvěry.
Bohužel je stále ještě spojeno s domnělou diskriminací, když někdo vyhledá nějakou poradnu. Jak tento stav zlepšit?
3.3.3. Informace o rekreačních zařízeních
V každé farnosti by měl někdo mít přehled o možnostech rekreačních pobytů. Musí se využít i všech možností příspěvků.
dětská rekreace (tábory), rekreace pro matky, rodiny, staré občany, léčebné pobyty.
Podle možnosti dělat i propagaci.
3.3.4. Kontakty
Každá FR by se měla snažit získat kontakty na odpovídající místa, instituce a zařízení a to nejen v místě, ale i v širším okruhu.
3.4.1. Charitativní sbírky různých forem
Měly by se stát každoroční povinností, ale jejich provádění by se mělo připravit dobrou informovaností a organizovat je odborně a s nadšením.
3.4.2. Pomoc a péče o staré občany
Křesťanská obec musí myslet na své staré členy, kteří dnes jsou často velmi osamělí. Možnosti:
§ klub pro seniory (denní, týdenní nebo měsíční setkání)
§ mše sv. pro staré lidi, svážení k bohoslužbám
§ návštěvy skupin mládeže v domovech důchodců a v klubu
§ návštěvy doma, úklid domácnosti, gratulace k svátku, narozeninám
§ volný čas, oddech, výlety, léčení
3.4.3. Získávání lidí do sociálních povolání
Právě z křesťanské obce by měli vycházet lidé, kteří se rozhodnou k službě bližním jako svému životnímu povolání. Výbor pro charitu FR by mohl podporovat taková rozhodnutí informacemi a aktivitami.
§ vystavovat v kostele a farním centru informační listy a brožury
§ zprostředkovat přednášky o sociálních povoláních, informovat o této činnosti
§ zprostředkovat kurzy o péči o nemocné, o práci s mládeží a o jiných sociálně charitativních činnostech
§ sociální služba mládeže (nedělní služba, rok pro bližního)
3.4.4. Vytypování skupin, o které se má charita starat
§ rodiny, osamělé matky
§ děti, mládež, staří lidé
§ cizinci, kteří přišli za prací a jejich rodiny
§ nemocní
§ tělesně nebo mentálně postižení
§ ohrožení, bezdomovci
Nejdůležitější při práci FR a jejích skupin v sociálně charitativní oblasti je schopnost objevovat dnešní nouzi.
Možné stavy nouze.
Předpokladem pro objevení nedostatku je orientace v možných hospodářských, zdravotních, duševních i duchovních nouzích. Kdo chce pomáhat, ať si zapamatuje tyto skupiny, které působí sociální nouzi.
Rodiny s mnoha dětmi středního stavu, zvláště když některý člen domácnosti je nemocný (duševně nebo tělesně postižený, chronická nemoc). Neúplné rodiny, rozvedení, ovdovělí
Rodiny s nedostatečnými příjmy: některá řemesla, malé krámky s potravinami, malí sedláci, cizinci, studentská manželství, časná manželství, staří lidé s malým důchodem, obzvlášť pokud podlehnou tlaku konzumu (nákupy na splátky, konzum pro prestiž)
Zaměstnané, přetížené, nemocné, osamělé matky, matky s mnoha dětmi
Mezi dětmi a mládeží: děti rozvedených, děti s výchovnými potížemi, nezaměstnaní
Nemocní: trvale nemocní, postižení, slepí, hluší, umírající
Lidé na okraji společnosti: propuštění z vězení, nakažlivě nemocní, bezdomovci, lidé v nouzových koloniích, nepřizpůsobení, psychicky zatížení nebo nemocní
Lidé staří, osamělí, v depresi nebo se strachem ze života
Je mnoho příležitostí, jak objevit případ nouze. Jen je třeba spolehlivě shromažďovat a dávat dále pozorování a zkušenosti lidí, kteří jsou ve farnosti činní, jako farní sestry, katecheti, sociální pracovnice atd., a od sousedů, organizací a skupin. Práci velmi ulehčí kartotéky s osobami, které se podařilo vypátrat. Další nutné informace lze získat při sbírkách, výletech, v klubu seniorů, službě hlídání dětí, farních akcích, linky důvěry nebo návštěv v domácnosti. Stačí mít otevřené oči a uši při každém setkání s lidmi v obci.
4.1.1. Předpokladem pro každou snahu FR o dobrou práci s mládeží je:
§ akceptovat mládež takovou, jaká je a být připraven vést s ní rozhovor.
§ jen v živé farnosti se bude mládež cítit dobře.
§ mládež potřebuje možnost spolurozhodovat a spolu nést odpovědnost v obci
4.1.2. Proč práce s mládeží?
Společenské změny, poznatky pedagogiky, psychologie, sociologie, duchovní vedení mládeže i nové chápání církve a křesťanství vyvolávají nutnost, aby se práce s mládeží v církvi přezkoušela a plánovala.
4.1.3. Tři otázky k zpytování svědomí
§ je mládež skutečně integrovanou součástí farnosti?
§ může bez zpětné reakce vykonávat své kritické funkce?
§ je ve FR výbor, který se ujal problémů mládeže?
Kde to je možné, nabídněme mladým, kteří hledají vazbu na delší čas, tuto příležitost ve skupinách Katolické mládeže. Pokud se nechtějí pravidelně účastnit života mládežnického spolku, je třeba je pozvat k volné práci mládeže.
4.2.1. Pomoc, jak zvládnout život
Mládež prožívá velmi silně lidskou vydanost a hledá smysl života - někdy ještě příliš idealisticky, někdy se zdánlivě nepřekonatelným pesimismem - a možnosti, jak život zvládnout. Od církve mohou dostat pomoc:
§ společenství a skupiny, kde se mohou cítit dobře (skupiny, kurzy, kluby)
§ dospělé přátele (FR!), kteří ve smyslu pravého partnerství berou mladé vážně a mluví s nimi o jejich problémech. ( Nemá FR jen svého zástupce pro mládež nebo výbor pro práci s mládeží a nedomnívá se, že tím je všechno hotovo?)
4.2.2. Náboženské hledání smyslu a výuka ve víře
Statistika ukazuje, že mezi 14. a 18. rokem a pak po 20. roce života skokem klesá návštěvnost bohoslužeb. Nejvyšších hodnot dosahuje u 21.-25.tiletých. Záleží to jen v náboženské a lidské zlomové situaci mladých lidí? Není příčina i v samotné bohoslužbě?
V FR je možno projednat a naplánovat např.:
§ bohoslužby ve formě přiměřené mladým s možností vlastní účasti (ne jen rezervace a gheto, i běžná mše musí mladé oslovit)
§ rekolekce, kurzy
§ rozhovory o víře
§ rozhovory o Bibli, biblické kroužky
§ ekumenické skupiny
4.2.3. Příprava na manželství a rodinu
Přes 90% mladých lidí vstupuje do manželství a vychovává další generaci. Jak vypadá příprava? Biologickými informacemi se to nevyřídí. Z metodického hlediska jsou krátkodobé kurzy přípravy na manželství (víkendy, neděle nebo řada večerních besed) jistě dobře míněné a často i nutné. Na "povolání" partnera v manželství a vychovatele se však musí zaměřit celá výchova v mladém věku doma, ve škole, církevní obci i ve veřejné sféře. Možnosti:
§ podle stupňů dospělosti se musí vytvořit možnosti setkání chlapců a děvčat - od tance a společenských akcí - , kde by se mohli lépe poznat
§ semináře bezprostředně před sňatkem se musí co do obsahu i metody znovu promyslet. Je třeba uvážit, jakou úlohu vůbec má církevní vyučování vyplnit
Zde je úzký vztah k oddílu 6: jen dobrá výchova rodičů zajistí trvalý úspěch při práci s mládeží.
4.2.4. Pomoc v oblasti povolání a práce
§ poradna pro výběr povolání a vzdělávání
§ semináře s informacemi o povolání
§ večery rozhovorů s poradci o povolání
§ pracovní kroužky k dalšímu vzdělávání v povolání
§ prostředky pro rodiče a výchovné pracovníky
4.2.5. Pomoc pro žáky pokračovacích škol a studenty
§ semináře a kroužky s rozhovory o aktuálních otázkách
§ rekolekce a exercicie pro žáky
§ setkání abiturientů
§ poukazy na možnosti vysokoškolských obcí
4.2.6. Pomoc pro život ve společnosti
Mladý člověk potřebuje pomoc ke kritickému, věcnému a konkrétnímu myšlení, hovoru a jednání s druhými lidmi.
§ státně občanské, sociální a společensko-politické semináře
§ diskuse s politiky
§ informace a porady pro brance a pro ty, kteří odpírají vojenskou službu
§ informační večery a porady ohledně problémů s drogami
§ směrování k dobrovolné sociální službě (celoroční a nedělní služba, sousedská výpomoc, maltézská pomocná služba)
§ zprostředkování kontaktů se zahraničními dělníky a studenty
§ směrování k sociálním povoláním (srv. 3.4.4.)
4.2.7. Pomoc pro smysluplné, tvůrčí využití volného času
§ sportovní hodiny, gymnastika, závody, sportovní slavnosti, cestování, tábory
§ hudební a kulturní nabídky: amatérské kurzy, řemeslné kurzy, kurzy fotografování a filmování, taneční, hudební vzdělávání, pěvecký sbor mládeže, ochotnický soubor, studentský kroužek, divadelní a studijní cesty
Mnoho z těchto možností lze rozumně pořídit jen s větší vybaveností. Impulzy však by měly vycházet z obce, z FR, resp. z jejího výboru pro mládež.
4.3.1. Spolupráce při práci s mládeží
§ nasazení hlavních nositelů úřadu (vychovatel mládeže, sociální pracovník)
§ získání a proškolení dobrovolných spolupracovníků (vedoucí skupin a mládežnických zařízení)
§ získání dalších spolupracovníků pro zvláštní úkoly
(speciální kurzy atd.)
4.3.2. Pomoc v práci a pracovní materiál
Odborná literatura, modely, časopisy, technické pomůcky, vybavení pro hry, nářadí atd.
4.3.3. Prostory pro práci s mládeží a jejich vybavení
Mládež potřebuje místnosti, kde by realizovala své plány.
4.3.4. Otázky financí
Je třeba v církevní obci vytvořit finanční předpoklady pro tyto úlohy (doklady o použití).
O tom, jaký význam má v naší společnosti vzdělávání dospělých nemusíme dlouho mluvit. Důležité je, že takové vzdělávání musí vycházet z nově chápané duchovní správy a to nejen z výchovně-politických důvodů.
Cílem je předložení programu vzdělávání různých oblastí s ohledem na dané podmínky. Vzít do úvahy a koordinovat vzdělávací zařízení spolků a skupin a navrhovat nutné akce.
§ plánování (program) a koordinace vzdělávací činnosti (cílové skupiny) ve spolupráci s dalšími ochotnými (např. spolky), příp. s evangelickou obcí, pokud to je možné, viz oddíl 10. K tomu přistupuje dotaz na přání účastníků (dotazník), dohadování termínů.
§ získání referentů a vedoucích seminářů. Potřebnou pomoc a kontakty poskytují různá pracoviště na úrovni děkanátů a především diecézí
§ dohoda s referenty o obsahu a metodách
§ propagace: ohlášení z kazatelny, farní oznámení, sešitek s programy, leták, informace v tisku, osobní dopisy, telefonáty a rozhovory, plakáty (příp. provede výbor pro práci s veřejností
§ financování
vydání: honoráře, cestovní výlohy, nájemné, tisk programů, plakátů, letáků a pozvánek, porto
příjmy: příspěvky účastníků, farní podpora, dotace různých státních a církevních organizací
§ technické provedení: výběr odpovídajícího sálu, větrání, výzdoba, zasedací pořádek, přístroje na diapozitivy, a filmy, pohoštění, vytvořit atmosféru
Důležitý předpoklad pro práci jsou informace o současných a potřebných strukturách vzdělávání dospělých (např. městská a krajská vzdělávací střediska). Lze doporučit rozhovory s děkanskými a diecézními pracovišti.
Široká nabídka církevního vzdělávání dospělých obsahuje tyto oblasti:
5.3.1. Vzdělání ve víře, teologické vzdělání
5.3.2. Vzdělání pro manželství a rodinu
5.3.3. Kulturní a hudební vzdělání
5.3.4. Politické, hospodářské a sociální vzdělání
5.3.5. Přírodovědecké a technické vzdělání
5.3.6. Doškolování pro zaměstnání
5.3.7. Praktické kurzy a kurzy řečí
5.3.8. Vzdělání pro media (film, rozhlas, televize, tisk)
5.3.9. Knihovnictví (Výstavy knih, prodejna knih)
Nelze nabídnout všechno. Výbor se však má zajímat o věcnou analýzu stavu a o vyvážené plánování.
Otázka metod byla dlouho podceňovaná. Dnes je spíše přeceňovaná v poměru k otázkám obsahu. Pokud se nevezme ohled na nové poznatky skupinové pedagogiky a dynamiky, vyzní však každé vzdělávání naprázdno.
Několik důležitých předpokladů:
§ akce s více než 100 účastníky patří spíš do šoubyznisu než do vzdělávací práce (není pravidlo bez výjimky)
§ méně monologů, více rozhovoru!
§ každý účastník má přidat svou zkušenost. Proto se doporučují rozhovory v menších skupinách!
Vedle pořádání přednášek se mají používat i jiné formy vzdělávání:
§ pracovní kroužky, kurzy, semináře, kolokvia, pódiové diskuse, filmové večery atd.
Při tom je třeba dbát na:
§ méně samostatných přednášek, více cyklů a seminářů!
§ více použití pomůcek (diapozitivy, magnetofonové nahrávky, CD, rádiové a televizní záznamy, krátké filmy, obrazové koláže, výstřižky z novin a časopisů a další obrazový materiál)
Právě s ohledem na metody je svědomitá příprava akcí nezbytně nutná. Ve vzdělávací práci nerozhoduje množství, ale kvalita.
Vývoj v oblasti vzdělávání dospělých ukazuje jasně na trend ke kooperaci jednotlivých zástupců v krajském a diecézním měřítku. Veřejné prostředky lze očekávat jen tehdy, má-li vzdělávací dílo jasnou právní strukturu a je zřetelně odděleno od úloh duchovní správy církevní obce. Katolické vzdělávání dospělých musí v dalších létech prokázat svou výkonnost, chce-li obstát, a to především v obcích.
Úlohou výboru pro manželství a rodinu, příp. odpovědných za tuto oblast je, aby v kontaktu s již dříve existujícími iniciativami (rodinné skupiny, svaz rodin)
§ zjišťovali potřeby v obci a plánovali odpovídající opatření
§ po projednání ve FR se starali o provedení
V činnosti lze rozlišit čtyři větší oblasti:
6.1. Vzdělávání pro manželství a rodinu
6.2. Starost o manželství a rodinu
6.3. Pomoc rodinám
6.4. Rodinná politika
Tato oblast má mimořádné místo, protože duchovní správa, pomoc rodinám a rodinná politika na ní stavějí.
6.1.1. Příprava na manželství
§ je třeba uskutečnit fora nebo semináře přizpůsobené různým stupňům vývoje mládeže jako vzdálenou přípravu na manželství. Spolupracovat může výbor pro práci s mládeží. Obsahem má být schopnost setkání, správný pohled na lásku, sexualitu a volbu partnera
§ na to navazují semináře pro přípravu na manželství bezprostředně před rozhodnutím k uzavření manželství. Zveme na ně odborníky. Mohou to být otevřené nebo uzavřené semináře nebo řady přednášek (většinou na 4 večery). Pořádat je mohou farní obec, svaz farností, pracovní společenství, děkanát nebo krajský vzdělávací institut.
§ diecéze by měla provádět další vzdělání mladých manželských párů a mělo by se navazovat na předběžné kurzy.
6.1.2. Vzdělávání během manželství
Manželství nemusíme vždy hned srovnávat s rodinou a výchovou. Otázky partnerství, konfliktů všedního dne a společné zvládání života a víry jsou také podklady pro potřebu vzdělání.
§ nabízejí se semináře na čtyři až šest večerů s navazujícími tématy. Takové semináře lze provést spolu s místním vzdělávacím institutem a se spolky dospělých. Kde to není možné, má cenu i jediný samostatný večer, pokud se podaří pracovat dále ve skupinách
6.1.3. Vzdělávání rodičů
Tytéž metody se nabízejí i pro vzdělávání rodičů, je však třeba je od počátku odlišit od vzdělávání během manželství vzhledem k významu otázek výchovy. V praxi často přechází jedno v druhé. Kromě základních problémů výchovy (např. autorita) jsou zde nyní zvlášť aktuální témata:
§ pohlavní výchova doma a ve škole
§ předškolní výchova
§ informace o drogách
6.1.4. Skupiny rodin a kruh rodin
Práci s rodinami v obci a duchovní správu rodin lze nejtrvaleji vykonávat mimo "veřejné práce" také dobrou prací skupin rodin. Proto je právě zde častý výchozí bod iniciativy FR. O skupině rodin mluvíme, setkává-li se ve skupině čtyři až šest manželských párů, protože v ní můžeme očekávat intenzivní a účinnou práci. Kruhem rodin nazýváme sloučení několika skupin (tvoří ho 15-30 rodin). S kruhem je snadnější seminární práce. Jde o to, najít vhodné iniciátory a vyslat je na regionální setkání. Diecézní poradny zde mohou velmi pomoci.
6.1.5. Provedení dne rodin
Spolupracujeme se společenskými organizacemi, místními spolky a se skupinami rodin. Setkání se uskuteční v neděli nebo po celý víkend. Kromě duchovních a věcných témat je to i společenská událost, možno formou výletu.
6.2.1. Dětské a rodinné bohoslužby
Výbor "Manželství a rodina" spolu s duchovním správcem a výborem pro liturgii připravují bohoslužby a promluvy, aby zvěstování a slavení odpovídalo věku a bylo blízké životu. Důraz klademe i na slavnost křtu, biřmování, sňatku, zpovědi a mše sv., odpovídající rodinám a obci pro kruh rodin při různých příležitostech.
6.2.2. Spolupráce manželů
Můžeme vyzvat manželský pár, aby spolupůsobil při rozhovorech ke křtu nebo při uvádění dětí k svátostem. Lze doufat, že právě při těchto příležitostech dojde k překonání duchovní krize mnoha rodin.
6.2.3. Pomoc smíšeným manželstvím
Smíšeným sňatkům je třeba věnovat obzvláštní pozornost i pomoc. Je třeba objasňovat v ekumenické spolupráci otázky přípravy na manželství, sňatku, zdomácnění v obci, postavení náboženského života v manželství a otázky náboženské výchovy dětí (srv. 10).
6.2.4. Rekolekce
Jedna nebo několik obcí dohromady mohou pořádat pro rodiny rekolekce, při nichž se prohloubí zkušenost s pospolitostí, náboženským životem a vztahem k obci.
6.2.5. Potřebné rodiny
Starost o kontakt o partnery z rozvedených manželství, problém neúplných rodin.
6.2.6. Akce překračující možnosti obce
Je nutné sledovat možnosti rodinných exercicií a dalších akcí, organizovaných z vyšší úrovně.
6.2.7. Synody o rodině
Úvahy provázející synodu v oblasti komise "Manželství a rodina" (rozhovory o synodě v rodinných skupinách a kruzích).
6.3.1. Konzultace o manželství a rodině
FR musí nejdříve zjistit, kde jsou konzultační střediska, kdy mají úřední hodiny a jak lze lépe tato střediska využít. Pravděpodobně se podaří zřídit pravidelné hodiny pro porady buď přímo v místě nebo v nejbližší větší obci.
6.3.2. Sociální služba rodinám
Naše malé rodiny jsou odkázány na různé sociální služby, jako sousedskou pomoc, hlídání dětí apod. Je také třeba zjistit, není-li potřebné a možné zřídit vlastní středisko služeb pro rodiny.
6.3.3. Prostor pro setkávání osamělých matek
Tato místa je třeba ve farnosti zřídit. Nejdůležitější úlohou je získat zanícené vedoucí.
6.3.4. Odpočinek rodin
Dále je třeba se postarat, aby děti, matky i celé rodiny, zvláště přetížené rodiny a rodiny s více dětmi měly možnost přiměřeného odpočinku.
Výbor pro rodinu má pozorně sledovat ve spojení se svazem katolických rodin politické zájmy rodin.
6.4.1. Bydlení
Výstavba odpovídajících bytů pro mladé rodiny a rodiny s více dětmi, včetně dětských hřišť.
6.4.2. Jesle a školky
6.4.3. Městské a státní orgány
Spolupráce s místními a státními výbory při veškeré činnosti ve prospěch rodin.
6.4.4. Informace o zákonech o nájemném
6.4.5. Slevy pro děti
Zajištění slev jízdenek, vstupného atd. pro děti ze sociálně slabých a početných rodin (např.lázně, sportoviště, muzea).
6.4.6. Rodičovská sdružení
FR se může starat i o obsazení rodičovských sdružení kvalifikovanými muži a ženami. Do práce v celé oblasti školství lze zapojit i výbor "škola a výchova".
Mnohé ze zde uvedených problémů se silně dotýká kapitol "Mládež" a "Manželství a rodina". Otázky školství však dnes zabírají stále větší prostor a proto se vyplatí věnovat jim samostatnou kapitolu. Nejdůležitější úlohy farnosti v této oblasti jsou tyto:
Pravidelné návštěvy učitelů ve farní radě, aby informovali o situaci ve školách a školkách.
Rozbor otázek plánování školního a předškolního vzdělávání s
přihlédnutím k místním podmínkám.
Seznámení s předpisy ministerstva školství. Sledování novin a časopisů se školskou tématikou.
Důležité oblasti, o nichž musí být FR informována: pokusy o výchovu bez autority, předškolní výchova, sexuální výchova ve škole, boj proti drogám, problémy s vyučováním náboženství.
Pokud možná by měl být člen FR v rodičovském sdružení, event. ve spolupráci s evangelickou církevní obcí.
Přizvání člena rodičovského sdružení na zasedání FR.
K dobrému kontaktu mezi rodiči a učiteli může přispět i FR, nejlépe osobním stykem.
Žádnou těžkost s vyučováním náboženství nesmí FR nechat bez povšimnutí. Asi není vzdálená doba, kdy tuto úlohu převezme farní obec. Nedostatek učitelů a věcné těžkosti při vyučování náboženství musí FR vnímat a řešit. Duchovní správce musí své starosti konzultovat s výborem FR.
Význam výchovy ve srovnání s výukou ve škole v současnosti spíše narůstá. Vzdělávací ústavy pro rodiče se hodně zabývají školními otázkami. Spolupráci mezi učiteli a rodiči je třeba hledat právě v těchto ústavech.
Se školským odborem FR mohou spolupracovat i vedoucí odborů pro mládež a rodinu.
Mnoho jeslí a školek spravují církve. Jejich úlohu musí spolu nést i FR. (Organizační otázky nejsou úlohou faráře!) Pokud možná, má se vyjít vstříc přáním rodičů a zřídit školku. Je v obci zastoupení rodičů v jeslích?
FR musí zvážit i zavedení žákovských nebo třídních bohoslužeb, případně dalších dalších akcí, jako meditativní odpoledne nebo duchovní den při ukončení docházky.
Při změnách obvodů škol v souvislosti s úpravou hranic ve státní i církevní sféře musí FR spolupracovat při plánování budoucí podoby.
Různé skupiny a spolky mohou mít na starosti radosti a strasti ve farnosti. Často je pro velkou rozlohu farnosti malé vědomí příslušnosti k obci. Tehdy mohou pomoci skupiny a svazy svou lidskou blízkostí. Pro FR je důležitý kontakt s odpovědnými ve spolcích. Je-li činnost těchto organizací koordinovaná a je mezi nimi spolupráce, je to velkým přínosem pro život obce.
Je vhodné pokusit se, aby si všichni vedoucí sedli za jeden stůl a účastnili se společně na stanovení cílů a a konkrétním plánování. Každá skupina by pak dostala možnost převzít jí odpovídající úlohu ve farní obci.
Několik pomocných otázek pro zjištění současného stavu:
§ jsou v obci stavovské a na obec zaměřené spolky?
§ jaké tu jsou spolky mužů a jaké pro ženy?
§ jaké seskupení jsou ve farnosti?
§ jsou kdekoli v obci malé skupiny se silnými vzájemnými vztahy, v nichž lze vzbudit apoštolskou horlivost?
§ odpovídají existující spolky sociologické struktuře obce?
§ zrcadlí se v životě spolků dostatečně pluralita naší společnosti a dostojí jejím požadavkům?
§ jsou spolky a skupiny životaschopné? Odpovídá život i práce v nich potřebám dnešních lidí?
§ starají se jejich vedoucí dostatečně o nové iniciativy? Vyvíjí se v nich pracovní program? Kdo se na tom účastní?
§ jsou osloveni také mladí nebo se pro ně musí vytvořit nové alternativy?
§ lze pozorovat demokratická pravidla v nich samých i v kontaktech vně?
§ mají skupiny - při osobních rozdílech - společný cíl a snaží se společně nebo jedna skupina ztěžuje druhé život?
§ které aktivity přecházejí ze spolků do farní obce?
Jaké důležité skupiny jsou v obyvatelstvu? Pokusíme se vybrat některé skupiny, na které se v obci snadno zapomene.
Nově přistěhovalí. Pro nové občany je velkou pomocí, když je někdo dopisem nebo osobní návštěvou osloví. Mohou pro něj být cenné informace o bohoslužbách, službách v obci, kontaktní adresy, školce, situaci ve školách, poradnách, mládežnických klubech, církevních skupinách a sociálních službách.
Navázat takové kontakty může být pro řadu lidí zajímavé. Je to první , zvláštní úloha členů FR. O službě v obytných čtvrtích pojedná ještě 8.3.
"Stojící mimo". Nestojí mimo často i ti "blízcí"? Jaká jsou dnes kriteria pro člověka "mimo"? FR se musí tímto problémem zabývat, běžně se jedná i o 90% populace.
Dojíždějící. Pro mnohé obce je to důležitý problém. Na duchovní službu klade enormní nároky, je-li velká skupina dojíždějících do práce, ať již do obce nebo z obce jinam. Viz ještě oddíl 13.
Cizí přistěhovalci za prací. Obec musí vůči těmto lidem, kteří neznají naši řeč nebo jen velmi málo, zachovat vstřícně. Je třeba zjistit současný stav. Jsou zde? Odkud jsou? Jsou to jednotlivci, rodiny, s malými nebo školními dětmi? Zná někdo z blízkých duchovních jejich řeč? Známe duchovního jejich náboženství? Jak bydlí? Z tohoto zjištění se musí FR pokusit o pomoc. Patří do referátu sociálních služeb, příp. rodina a škola. Důležité je najít tlumočníka ochotného k spolupráci.
Lidé na dovolené, na léčení. Na dovolené lze mnoho lidí oslovit důležitými životními otázkami. Je tedy důležité, jak se církevní obec ("viditelné znamení Boží přítomnosti") těmto lidem představí. Možnosti:
§ čas na rozhovor
§ přednáškové večery s diskusí
§ bohoslužby a zvěstování
Podle zkušenosti duchovních správců v rekreačních oblastech je možnost osobních rozhovorů velmi vyhledávaná, pokud se dobře nabídne.
Vojenská a náhradní služba. Podobně to platí pro mladé na vojenské nebo náhradní službě. Např. setkání, večery s rozhovorem, poradna, přednáška o drogách, ...
Studenti. Jedná se o místa, kde je v internátech a v soukromí více studentů (střední a hlavně vysoké školy). Je třeba získat informace, co jim lze nabídnout.
Socializace. Církevní obec se má starat i o propuštěné z vězení a další lidi, kteří ztratili kontakt se společností. První a nejlepší možností je osobní rozhovor a praktická pomoc. Je nutné dodat těmto lidem sebevědomí povzbuzením a přednáškami.
Pojmy "služba v obytné oblasti" nebo "apoštolát v obytné oblasti" dnes mnozí odmítají. Věcně ovšem, když se přizpůsobí změněným sociologickým a duchovním podmínkám, zůstává tato starost o bližního základní úlohou církevní obce.
Několik postřehů.
- rozdělení města (církevní obce podle čtvrtí)
- návštěvy doma, pomoc v sociálních nebo lidských potřebách, sám nebo s pomocí příslušných míst
- pravidelná setkání pro výměnu zkušeností, informace a další vzdělávání
- bohoslužby v jednotlivých čtvrtích a společné večery pro lepší vzájemné poznání
Jako všechny skupiny, je i církevní obec vystavena veřejnému mínění a sama ovlivňuje své okolí v dobrém nebo špatném smyslu. Velmi nepříznivě působí nekvalifikované podávání zpráv (zvlášť pokud jsou negativní, i když věcně správné), ale ještě více škodí církvi, chybí-li práce s veřejností úplně. Oboustranná informovanost a čilý život v obci se vzájemně podmiňují a když chybí jedno, upadá i druhé.
Odpovědná osoba nebo lépe celá skupina FR mají znát všechny možnosti jak informovat a mají je vhodně využívat.
Týdenní oznámení - písemně v týdenním plánu a ústně před nebo po bohoslužbách.
Měsíční sdělení nebo informace, pokud možná do všech domácností. Snad by bylo možné poskytovat tuto informační službu společně s evangelickým sborem. (?)
Farní dopis - k určitým tématům a příležitostem. Připraví ho redakční kroužek.
Zveřejnění práce FR:
§ veřejná zasedání FR
§ umístění protokolů ze zasedání ve vývěsce
§ uveřejnění důležitých ujednání FR v tisku
§ začlenění skupinky aktivních členů obce do rozhodovacího procesu FR (politické rozhovory, pozvání na veřejná zasedání FR, písemné dotazy k závažným záměrům atd.)
§ farní shromáždění ( jednou nebo dvakrát za rok, případně podle čtvrtí)
§ zprávy o závažných akcích ve farním dopise
§ pravidelný nebo i nepravidelný "časopis pro domácnost"
§ drobné tisky pro děti v kostele
§ vylepování plakátů
Představení činnosti v obci pro nově přistěhované ("pozdravný dopis").
Farní shromáždění - musí se stát všeobecným shromážděním obce, event. s diskusí ve skupinách k podpoře výchovy mínění.
Informace o prostorách pro veřejnost. Informovat po nedělní bohoslužbě!
Vývěsky. Pokud se umístí na vhodných místech (např. zastávky autobusu) a věnuje-li se jim péče spolu s výběrem obsahu, mohou sehrát pozitivní vliv na veřejnost.
Stánek s tiskovinami je vždy vizitkou obce. Je třeba na jeho úroveň stále myslet.
Kontakty s místními novinami. Podávání zpráv pomocí lidí, kteří mají kontakt s tiskem (včetně obrázků). Výchova takových lidí. Sestavovat dopisy čtenářů.
Církevní časopis musí být stále více fórem pro hovory obcí! Nejde jen o zprávy, ale spíš o kritický výklad církevních a teologických otázek. Lze zřídit vývěsku s církevním časopisem.
Dobré noviny a časopisy. Které lze opravdu doporučit? Co lze udělat pro jejich rozšíření? Ve vývěsce mít i poradnu s doporučením dobrých novin nebo článků.
Materiály k přečtení dát do čekáren u lékařů, holičů, právníků, ...
Každý člen FR musí dostat informace a pracovní pomůcky z diecéze a také je číst!
Musíme přijímat média pozitivně a zapojit je do vzdělávací a výchovné práce (např. videokazety). Tak je možné vychovat ke kritickému vnímání.
Seminář o médiích - večer s filmem a diskusí - příprava vysílání, zprávy
Kontakt s majiteli kin - podnět k předvedení a pozvání na dobré filmy
Vyvěsit nebo rozdělit programy kin, příp. použít informace z církevních zdrojů.
Žádná farnost nežije sama pro sebe "na pustém ostrově". Spojení napříč celou obcí je tedy velmi nutné.
9.4.1 Kontakty s politickou složkou obce
§ Spolupráce v oblasti vzdělání, pomoci mládeži, charitě, příp. i kultuře
§ Příslušní členové FR musí mít stálý kontakt s politickými stranami a veřejnou správou. Někteří členové mohou mít odpovídající funkce. Návštěvy zasedání městských nebo obecních rad. Kontakt s členy rad, kteří jsou nakloněni církevní obci.
§ Předpokladem pro aktivní účast FR na životě politické obce je přesná znalost komunální situace. Pravidelné informace!
§ Je třeba rychle zaujmout kritické stanovisko k důležitým událostem v obci ať už v komunální nebo společenské oblasti.
§ Proto musí FR sama dávat návrhy a výzvy, které mohou obyvatelstvu posloužit. Pozor - nezaplést se do zpolitizování!
§ Návrhy na finanční podporu např. vzdělání dospělých, knihovně, mládeži, sociální péči, školkám, nemocnici, pečovatelské službě. Zapojit do toho církevní správu.
§ Zasadit se o politickou angažovanost vhodných osob.
9.4.2 Kontakty k jiným uskupením
Kontakt se skupinami uvnitř politické obce, jako spolky, svazy, odborné organizace, odbory, politické strany, podniky.
9.4.3 Kontakty s ostatními křesťanskými sbory
9.4.4 Kontakty se sousedními církevními obcemi
Mnoho úkolů lze účinně řešit ve spolupráci s dalšími obcemi v regionu v určité jednotě. Svaz farností. (?)
9.4.5 Spolupráce v děkanátu (vikariátu) a okresu (kraje)
Děkanát může své úkoly plnit jen tehdy, když jednotlivé farnosti pozitivně spolupracují (např. oborové výbory na úrovni děkanátu). Řada předchozích poznámek platí také pro práci děkanátu a lze je použít i v rámci okresu (kraje).
9.4.6 Spolupráce s diecézními institucemi
Občas je k tomu daleká cesta, ale spolupráce s diecézními službami je z mnoha hledisek pro obec velmi plodná (např. další školení členů a spolupracovníků FR).
9.5 Společensko politické otázky
Tuto oblast práce s veřejností lze chápat také jako samostatnou kapitolu. Církevní obec vždycky žije v napětí mezi aktivitami uvnitř církve a "politickou" úlohou služby světu. Členové FR musí toto napětí unést. Nestáhnou se velmi lehce zpět do gheta uvnitř církve? Jsou zde jistě také velmi důležité úkoly. Jen několik otázek k této oblasti:
§ Které společenské proudy a síly jsou činné v naší obci?
§ Které síly a prostředky vyžadují podporu nebo naopak kritiku?
§ Jak spolupracují katolíci v komunálních gremiích a výborech?
§ Jsou členové obce ochotní převzít veřejné úřady, a to i ty, které jsou obtížné? Jak probudit tuto ochotu?
§ Je zde nabídka specielního vzdělání pro odpovědnost ve veřejné správě (příp, ze strany obce nebo okresu)?
§ Jak zvýšit zájem mladých o starost o veřejné věci?
§ Zasazuje se někdo o zajištění podpory sociálních a kulturních zařízení z veřejných prostředků?
§ Může dát FR podnět k zavedení obecně kulturního života (např. divadlo, knihovna, lidová vysoká škola, přednáškový cyklus).
Všichni pokřtění nesou Kristovo jméno a to zavazuje k bratrské spolupráci a k společnému životu křesťanů. Nade vším je zde otázka: co můžeme dělat společně? Odpovědí mohou být téměř všechny podněty této rukověti. Uvedeme jen několik hesel:
§ Služba starým, nemocným, potřebným lidem. Vposledku veškerá sociálně charitativní činnost.
§ Společné bohoslužby (bohoslužby slova)
§ Biblické rozhovory.
§ Spolupráce při vzdělávání mládeže i dospělých
§ Společné jesle a školky.
§ Společné návštěvy lidí, kteří se nově přistěhovali.
§ Spolupráce při výuce náboženství.
§ Společné farní dopisy a informační letáky.
§ Společná činnost s veřejností.
Zvláštní místo musí mít problém smíšených manželství. V posledních létech došlo k změně v církevně právním pohledu a k odstranění hanlivého přídechu. Vyplatí se probrat v FR nový, společně vypracovaný právní řád a z toho odvozené pastorační možnosti. Podnět ke zřízení ekumenických společenství rodin již na mnoha místech pomohl manželským párům. Tyto kroužky se chápou jako přátelské, tak jako ostatní kroužky rodin. Nastává zde možnost si oboustranně pomáhat, také v otázce rozdílnosti ve vyznání (např. křest, křesťanská výchova dětí). Přispívají také ke zlepšení "ekumenického klimatu".
Otevřené klima bez křečovitosti je předpokladem dobré spolupráce křesťanských obcí a lze ho podpořit společnými plány a pracemi. Ve FR se musí tyto otázky prohovořit.
Farnost buď žije uvnitř většího celu nebo žije mimo skutečnost (Felix Schlosser).
Stejně jako u úkolů v ekumeně můžeme zde jen poukázat na několik věcných oborů. Rozhodující pro FR je zjištění, že farní obec nemůže dnes žít izolovaně. Pouze když si to každá jednotlivá farnost uvědomí a vyvodí z toho důsledky, může začít rozumná, to znamená dnešku odpovídající spolupráce. Může k ní dojít na úrovni sousedních farností, děkanátu, okresu nebo diecéze. V rámci uvedených struktur je možné uvážit, podle velikosti, personálního obsazení a místní situace, o následujících (nebo i jiných) aktivitách:
§ Výměna kazatelů. Oboustranná výpomoc při bohoslužbách a udílení svátostí
§ Správní práce (správa farnosti - školky, církevní nadace, ...)
§ Sociální služby: rekreace, pomoc nemocným a starým lidem, rodinám.
§ Poradenství všeho druhu.
§ Akce pro misie a rozvoj.
§ Pracovní skupiny podle věcných dělení výborů FR
§ Práce s mládeží všeho druhu
§ Semináře pro přípravu k manželství
§ Vzdělávání dospělých
§ Informační zařízení ohledně synody - zvláštní informace
§ Pracovní společenství, "dálkový kurs teologie"
§ Týmová práce kněží pro určité teologické a pastorační problémy
§ Specializace kněží, kteří mají zvláštní schopnosti pro jednotlivé úlohy v pastoraci (vyjmenované v kapitole 10).
Uvedené spolupráce se musí nacvičit a to v přehledných hranicích. Jistě lze doporučit začít se sousedskými kontakty než čekat na zřízení nových struktur od diecézního plánovacího štábu. Rady děkanátu, pokud jsou aktivní, mohou také pomáhat tam, kde dosud žádné podněty z jednotlivých míst nepřicházejí.
Papežské misijní dílo (Werkbuch Mission, Missionswerke Aachen/Munchen) vydalo důkladné dílo pro úlohy pro misie a pomoc rozvojovým zemím, jaké v jiných oborech není. FR by si je měla obstarat. Je také důležité, aby si FR našla jednoho nebo více odpovědných za misie a zřídila výbor pro misie. Heslovitě několik možností:
Jací misionáři, sestry, pracovníci pro rozvojové země pocházejí z farnosti nebo blízkého okolí? Kontakty? Mladí lidé, kteří se zajímají o takové povolání musí dostat od FR solidní informace.
Podpora Papežského misijního díla - získání a péče o členy - převzetí kmotrovství nebo projektů.
Příprava a provedení sbírek pro misie - nedělní sbírka pro světové misie v říjnu, o vánocích, v postě - pro děti v misiích.
Zvláštní akce pro misie - sbírka použitého šatstva - zřízení bazaru - prodej vánočních pohlednic - zásilka poštovních známek - večery informací - výstavy.
Cyklus kázání o smyslu misií dnes - liturgické a soukromé modlitby (doporučení) - rekolekce pro oslovené.
Další témata pro akce:
Jsou ještě misie aktuální? Jaký je současný stav misií? Kdo financuje misie? Jak může farnost získat informace o misiích?
K zamyšlení.
Nemocnice, školy, vězení atd. jsou dnes více méně "objekty na starost" obce. Provozy a úřady ve farní obci, příp. v jejím širším okolí jsou spíše bílá místa na mapě duchovní péče. Život a liturgie obcí by měly zrcadlit svět, formovaný vědou a technikou.
Kde je příčina těchto nedostatků? V převážně občanském statutu našich farních obcí? Ve výchově našich duchovních správců? V dalekosáhlé záměně občanského blahobytu a křesťanských ctností? V hlásání naší víry bez kritického pohledu na společnost? Jistě je v této oblasti velká potřeba doplnění. Tyto úlohy nelze jednoduše odzkoušet. Nejdříve musí pokročit výuka myšlení a mínění. Počátkem by mohl být důkladný rozhovor ve FR, obzvlášť pokud se podaří získat schopné lidi jako odpovědné. Následuje několik podnětů:
§ Jaké podniky a provozy jsou v obci? Struktura, velikost, těžiště. Jaké je sociální postavení zaměstnanců?
§ Jaké je pracovní klima ve větších podnicích?
§ Kolik osob dojíždí do práce?
§ Bere obec ohled na dojíždějící a pracující ve směnách pokud jde o slavnosti a bohoslužby?
§ Prohlídky podniků členy FR
§ Kontakty s vedením podniků, dozorčí nebo podnikovou radou, obzvlášť s osobami, které v obci bydlí. Pozvání na odpovídající podniky farnosti.
§ Rozhovory s odpovědnými za péči o "gastarbeitery", za vzdělání učňů. Kontakty s oddělením sociální péče nebo vedoucím osobního oddělení.
§ Členové FR mohou navštěvovat sociální zařízení větších podniků (např. školky, zařízení pro volný čas mládeže) a domluvit se na spolupráci.
Často přichází vzdělávání zájemců o práci v nabídce obcí zkrátka. Právě zesílení tohoto odvětví může postrčit výchovu smýšlení k oblasti úkolů ve světě zaměstnání a práce. FR má také hledat a udržovat spojení s diecézními místy, která se těmito záležitostmi zabývají a věnují se otázkám světa práce.
Ve větších podnicích se FR může pokusit (ve spolupráci s podnikovou duchovní správou) zapojit do vzdělávání skupin, které se zabývají lidskými problémy zaměstnanců.
Mnoho našich farářů je stále ještě velmi zatíženo technicko organizačními úkoly. V mnohých obcích a svazcích farností již jsou vzdělaní sekretáři, kteří knězi v této činnosti odlehčí. Kde tomu tak není, musí se FR pokusit v úzké spolupráci s církevní správou podle možnosti duchovní odbřemenit. Snad se obci podaří vybřednout ze známých těžkostí při spolupráci těchto dvou gremií.
V dalším výkladu bude uvedeno rozdělení úkolů obou gremií, které ovšem nebude lehce proveditelné.
Podstatnou roli zde hraje velikost obce nebo svazku farností. Více než jinde zde platí, že není všechno pro všechny. Jednoznačně jde vývoj od práce jedince k organizované týmové činnosti se skutečným pověřením. Zde mohou velmi dobře poradit členové FR, kteří mají zkušenosti z volného trhu.
Každá obec potřebuje určitou organizaci. Myslíme struktury, v nichž se odehrává život církevní obce. Ve volném hospodářství by se mohly označit jako "organizace mezi závody".
§ Plán organizace. Zařazení a odpovědnost každé osoby a gremia musí být v každé pracovní společnosti co možno jasně daná. Farář - kaplan - pastorační asistent - asistentka obce - farní rada - církevní správa - farní sekretářka - kostelník - správa domu atd.
§ Popis funkce - návod pro službu. Vedle organizačního plánu musí být co možná jasně definována oblast činnosti, práva, odpovědnost, přiřazení a zastupování každého místa.
Obzvlášť důležité pracovní postupy mohou být schematicky uvedeny v "služebním návodu". Tím se ulehčí práce novým členům nebo zástupcům při dovolené. Ale i při běžném provozu mají tyto pomůcky své přednosti. Nemusí si je vytvářet každá obec, mohou být stejné ve větší oblasti.
§ Týmová práce. Mimořádnou pozornost musí věnovat každá FR, která chce překonat "provoz jednoho muže" otázkám týmové práce. Pravidelné služební hovory a stálé informace spolupracovníkům tvoří klima vzájemné úcty a vědomí vzájemných vazeb. Jen ten, kdo ví, cítí spoluodpovědnost.
Uvedené organizační členění umožňuje účinnou správu bez třecích ploch. Církevní obec jistě bez ní nemůže být. Především zde musí mít duchovní správce co nejméně práce, aniž by ovšem ztratil přehled. Velmi často však právě proto větší přehled získá. Uvádíme několik hesel:
§ Farní úřad. Podle velikosti farnosti lze zaměstnat sekretářku na plný nebo poloviční úvazek. Její práce odpovídá běžné kancelářské agendě. Tyto práce lze stejně vykonávat i na úrovni svazku farností nebo děkanátu. Patří sem:
§- farní kartotéka
§- farní zpravodaj a farní dopis
§- písemnosti (dopisy, referáty, kázání, protokoly atd.) zpracovává samostatně nebo podle diktátu
§- kopírování
§- vedení knih fary i dalších církevních zařízení (školka, farní centrum)
§- vedení matrik (křty, svatby, pohřby)
§- vyúčtování mší, svateb a pohřbů
§- hlídání termínů (koordinace různých termínů, rozdělení oblastí, dojednání se správcem domu atd.)
§- pozvání k jednáním (adresy atd.)
§- předávání informací mezi FR, výbory, spolky, organizacemi a vedením obce
§ centrum obce, vnější zařízení. Podle rozsahu vlastnictví církevní obce zde může vzniknout důležitý obor činnosti. Zde je velmi nutné vymezení. Mohou vzniknout tyto problémy:
§- termíny
§- akce (příprava, zajištění prostor)
§- domovní řád
§- služební pokyny pro správce domu
§- čištění
§- opravy
§- nákupy
§- vyúčtování
§ Pomocník - organizátor sbírek a jejich rozdělování. Žádná služba, ani charitativní, se neobejde bez jisté organizace. Můžeme zde mluvit o "vnější organizaci". K nim patří:
§- skupina charity
§- sbírky po domácnostech
§- pozvání
§- farní zprávy
§- farní dopisy
§- dopis na uvítanou
§- časopisy
Protože žádný podnik se nemůže rozvíjet bez finanční výbavy a bez dobrého plánu, jak těchto prostředků využít, musí církevní obec i v tomto sektoru dobře plánovat a koordinovat. Téměř ve všech německých diecézích mají FR jen velmi malý vliv a téměř žádnou možnost spolurozhodování. Proto upozorníme jen na několik důležitých oblastí:
§ Plán hospodaření. Každý rok je nutné s ohledem na výsledek loňského hospodaření sestavit plán finančních potřeb pro správu a rozvoj a předložit ho finančnímu odboru diecéze.
§ Kontrola vedení účetních knih. Údaje v knihách dávají důležité informace pro pravidelné rozhodování.
§ Roční vyúčtování farního hospodaření včetně vnějšího církevního majetku (např. školka).
§ Správa církevního majetku. Odpovědné využívání a správa majetku a dalších zařízení a nemovitostí církevní obce.
Tuto oblast lze také uvést pod heslem "svátky a slavnosti". Jistě nejde o "zahřívání" ideologie farní rodinou. Jde o rozhodnutí vytvořit pro tuto oblast úkolů prostor, který by podnítil zájem o to, aby obec jinak prožívala slavnostní bohoslužby. Člověk je sociální tvor a není možné stavět se k emotivní stránce církevního života macešsky. (Často mají katolické svátky spíše pseudoemotivní, romantické a sentimentální rysy). Chceme zde dát slovo přirozené pospolitosti, kterou dnešní člověk potřebuje a na kterou čeká. Několik otázek:
§ Oslovují i dnešního člověka tradiční církevní slavnosti, jako procesí, pouti, posvícení, dožínkové bohoslužby, Martinský průvod, sv. Mikuláš? Kriticky zhodnotit!
§ Při kterých slavnostech se mohou lépe poznat rodiny?
§- slavnostní hodiny v rámci kroužku rodin (např. v neděli)
§- kutilské odpoledne v adventu (rodiče s dětmi)
§- taneční večírky (v květnu, posvícenské)
§- dětské slavnosti
§- soutěže ve zpěvu nebo v hudební produkci
§- závody dětí (mládeže) proti dospělým
§ které společenské podniky mohou přispět, aby se členové obce (určité skupiny?) lépe poznaly?
§- zveme pravidelně všechny spolupracovníky ve farní obci k přátelskému posezení (event. výlet - pokud možná s manželskými partnery)
§- přátelská odpoledne pro starší lidi
§- taneční zábava pro "gastarbeitery" a jejich rodiny (romy?)
§- výlet přisluhujících při mši
§- farní slavnost (příp. při farním shromáždění)
§- výlet, příp. do jiné farnosti, ke kterému pozveme všechny
§- máme skupiny, které se bez násilí sejdou po bohoslužbě k rozhovoru?
§ je možné uspořádat slavnost církevní hudby se sborem (sbory) a příp. sólisty? Mnohá farní centra pořádají vynikající sborové nebo komorní koncerty.
§ Často různé spolky, skupiny nebo organizace pořádají takové podniky. Je možné je lépe připravit na tyto úlohy? Pokud nejsou jiné příslušné struktury, může zde být aktivní FR nebo její výbor!
§ Lze uspořádat výstavu obrazů (profesionálních nebo amatérských autorů), s biblickými náměty? Nebo výstavu knih ve spolupráci s knihkupectvím (vydavatelstvím)?
§ Jsou možnosti pro společenské podniky? Jsou potřebné prostory? Jaká je jejich atmosféra? Vyhledávají je farníci rádi? Když ne, proč? Jedno nesmíme zapomenout: všechno se musí připravovat s láskou. Aby se dobře rozdělila břemena, má se FR poohlédnout po spolupracovnících, kteří k tomu mají vlohy.
Nemá-li být synoda věcí několika málo "expertů", musí FR zřídit zvláštní pracovní skupinu "Synoda". Tím ovšem není akce skončena! K úkolům takové skupiny několik poznámek:
§ našim obcím pomohou při přípravě zkušenosti anket (Die neue Seelsorgekartei, Planothek GmbH, Dusseldorf)
§ je třeba shromáždit a prodiskutovat nové úřední vyhlášky, zprávy z tisku a články k synodě
§ skupina má dbát o to, aby obec byla průběžně informována
§ doporučujeme vytvořit specielní skupiny, které hovoří s farníky. S těmito tématy se mohou zabývat i kroužky rodin. Mnoho diecézí má pro tyto skupiny použitelný materiál.
§ každá taková skupina má svého vyškoleného vedoucího. Školení poskytne středisko pro výuku dospělých nebo diecézní úřad pro synody.
§ skupina se postará, aby požadavky a témata synody se dostaly do programu vzdělávání dospělých (pozvat někoho se zkušenostmi). Jednat na toto téma i na farním shromáždění.
§ podněty od veřejnosti předat synodě
§ je třeba využít toho, že na nedělní bohoslužby přijdou všichni, kteří se zajímají o věci církve
Pokud se nesestaví potřebný pracovní tým, musí se FR pokusit najít odpovědného, který by se uvázal na část těchto úkolů. Synoda má naději na úspěch jen tehdy, bude-li ve farnosti živá. Synoda není parádní podívaná pro několik jedinců, jde zde o to, aby se myšlenky II. vatikánského koncilu přeložily do řeči praxe.
"Co je mnoho, to je příliš!" Z takového množství požadavků by někdo mohl ztratit odvahu. Již na začátku knihy jsme na to upozornili. Musíme přibírat úlohy jednu po druhé.
Ale jak začít? To je přirozeně u každé farnosti různé.
§ na prvním místě je úmysl sestavit rámcový plán, to znamená vypsat si všechny možnosti, které v dané farnosti přicházejí v úvahu
§ pak je nutné setřídit, které úlohy
§- jsou obzvlášť naléhavé
§- u kterých na první pohled lze očekávat úspěch (věcné a personální předpoklady
Např. u farnosti v diaspoře je nejpalčivější problém smíšených manželství. U obce ve velkoměstě to může být nepřehlednost a neprůhlednost obce a potřeba vytvořit menší celky nebo bloky domů. V další obci může být závažná úloha moderní tvářnost liturgického dění s různými podněty členů obce. K nalezení vstupní brány může tato příručka pomoci.
Předpoklady jsou různé i pokud jde o personální otázky. FR mají podle velikosti farnosti různý počet členů. Možnosti pro vytvoření různých výborů jsou omezené. Pro praktickou práci jistě není nevýhodou, když jednotliví členové FR přebírají úlohy z různých věcných oborů. Vždycky však je nutné získat odborníky pro spolupráci ve FR.
Tato rukověť by chtěla probudit iniciativu pro nejrůznější úlohy uvnitř farní obce, jednotlivých členů nebo celé FR.