FC 49

49. K základním úkolům křesťanské rodiny patří její poslání církevní: je povolána sloužit budování Božího království v dějinách tím, že se podílí na životě a poslání církve.

Abychom lépe porozuměli základům, obsahu a vlastnostem této účasti, musíme si všimnout rozmanitých hlubokých spojitostí mezi církví a křesťanskou rodinou, kterými se tato stává "církví v malém" ("Ecclesia domestica – domácí církev")114 a svým způsobem je živým obrazem a zpřítomněním tajemství církve v čase.

Nejprve je to především Matka církev, která dává křesťanské rodině život, vychovává ji a dává jí růst. Uskutečňuje na rodině své poslání vést ke spáse, které obdržela od svého Pána. Hlásáním Božího slova odhaluje církev křesťanské rodině její pravou totožnost, to, čím podle Pánova plánu je a má být. Svátostmi obohacuje a posiluje církev křesťanskou rodinu Kristovou milostí, aby se ke cti Boha Otce posvěcovala. Neúnavným hlásáním nového přikázání lásky církev povzbuzuje a vede křesťanskou rodinu k sloužící lásce tak, aby rodina následovala a prožívala rozdávající se a obětující se lásku Pána Ježíše Krista k celému lidstvu.

Křesťanská rodina je ze své strany tak hluboce zapojena do tajemství církve, že má svým způsobem účast na jejím poslání spásy. Křesťanští manželé a rodiče mají mocí svátosti "v Božím lidu své vlastní dary, které odpovídají jejich způsobu života a stavu".115 Proto nejen přijímají Kristovu lásku a stávají se vykoupeným společenstvím, nýbrž jsou také povoláni, aby tuto Kristovu lásku předávali dál bližním a stali se tak společenstvím spásonosným. Zatímco je křesťanská rodina takto plodem a znamením nadpřirozené plnosti církve, je současně znamením a svědkyní tohoto mateřství církve, na kterém se aktivně podílí.116