FC 17

17. V plánu Boha Stvořitele a Vykupitele nalézá rodina nejen svou "totožnost", to, co "je", nýbrž i své poslání – to, co může a musí "dělat". Dějinné úkoly, k jejichž plnění Bůh rodinu povolal, vyplývají z její podstaty a představují dynamický a existenciální rozvoj této podstaty. Každá rodina objevuje a nalézá v sobě nepřeslechnutelnou výzvu, která je současně její důstojností a její odpovědností: Rodino, "staň se" tím, čím "jsi"!

Je to tedy pro rodinu nutnost vrátit se k "počátku" Božího stvořitelského úkolu, chce-li poznat a uskutečnit nejen svou existenci, ale i svou dějinnou působnost v její vnitřní pravdivosti. A protože rodina je podle Božího plánu založena jako "důvěrné společenství života a lásky"44, má poslání, aby se stávala čím dál tím víc tím, čím je – a tedy společenstvím života a lásky – v úsilí, které nalezne, jako u každé stvořené a vykoupené skutečnosti, své naplnění v Božím království. V perspektivě, která plně zahrnuje základy této skutečnosti, musíme říci, že podstata a úkoly rodiny jsou v zásadě určovány láskou. Proto má rodina poslání střežit lásku, zjevovat ji a sdělovat jako živý projev a skutečnou účast na Boží lásce k lidem a na lásce Krista, našeho Pána, k jeho Snoubence církvi.

Všechny zvláštní úkoly rodiny jsou výrazem a konkrétním uskutečněním tohoto základního poslání. Musíme proto proniknout hlouběji do jedinečného bohatství poslání rodiny a prozkoumat jeho rozmanitý, a přece stejnorodý obsah.

V tomto smyslu – vycházejíc z lásky a se stálým zřetelem na ni zdůraznila poslední synoda čtyři všeobecné úkoly rodiny:

1. vytváření osobního společenství

2. služba životu

3. účast na vývoji společnosti

4. účast na životě a poslání církve.