FC 50

50. Křesťanská rodina je povolána, aby se zvláštním a vlastním přínosem aktivně a odpovědně podílela na poslání církve, a to tak, že sebe samu se svým bytím a jednáním jako důvěrné společenství lásky a života staví do služeb církve a společnosti.

Je-li křesťanská rodina společenstvím, jehož vnitřní pouto povýšil Kristus skrze víru a svátosti na novou rovinu, musí její účast na poslání církve nést znamení společenství. Proto manželé musí zastávat svou službu církvi a světu jako dvojice a rodiče s dětmi jako rodina. Musí mít ve víře "jedno srdce a jednu duši"117, neboť je oživuje společný apoštolský duch a spojuje je spolupráce ve službě církevnímu a občanskému společenství.

Křesťanská rodina dále buduje Boží království v dějinách prostřednictvím každodenních skutečností, které se týkají její zvláštní životní situace a určují ji. Tak právě láska v manželství a v rodině, která se vyznačuje úplností a jedinečností, věrností a plodností118, vyjadřuje a uskutečňuje účast křesťanské rodiny na prorockém, kněžském a královském poslání Ježíše Krista a jeho církve. Proto láska a život tvoří podstatné jádro spásonosného poslání křesťanské rodiny v církvi a pro církev.

Toto připomíná 2. vatikánský sněm, když říká: "Rodina se bude velkomyslně sdílet o své duchovní bohatství i s ostatními rodinami. Protože křesťanská rodina povstává z manželství, které je obrazem úmluvy lásky mezi Kristem a církví a účastí na ní, přispěje k poznání živé Spasitelovy přítomnosti ve světě a pravé povahy církve jak manželskou láskou, velkomyslnou plodností, jednotou a věrností, tak i láskyplnou spoluprací všech členů".119

Když jsme takto ukázali na základ účasti křesťanské rodiny na poslání církve, musíme dále vyložit i jeho obsah, a to v trojjediném vztahu k Ježíši Kristu jako Proroku, Knězi a Králi. Tím bude představena křesťanská rodina: 1. jako věřící a víru hlásající společenství, 2. jako společenství vedoucí dialog s Bohem, 3. jako společenství sloužící člověku.