76. Několik zvláštních slov je třeba vyhradit sdělovacím prostředkům, které jsou v dnešním životě tak důležité. Je známo, že mají tyto prostředky "často velmi hluboký vliv na příjemce v ohledu citovém, intelektuálním, mravním a náboženském", hlavně na mládež.171 Proto mohou blahodárně působit na život a jednání rodin i na výchovu dětí. Ale zároveň s sebou nesou též "nástrahy a značné nebezpečí, jež nelze vůbec podceňovat".172 Když se jimi obratně a systematicky manipuluje, jak se to děje, bohužel, v mnoha zemích na světě, mohou sdělovací prostředky šířit rozvratné ideologie a zvrácené představy o životě, o rodině, o náboženství a o mravnosti, bez ohledu na pravou důstojnost člověka a na jeho určení.
Toto nebezpečí je velmi reálné. Neboť "dnešní způsob života, zvláště u vyspělých průmyslových národů, vede houfně k tomu, že se rodiny zbavují odpovědnosti za výchovu, když nalézají snadnou možnost, jak děti zaměstnat lehko přístupnými rozptýleními (doma je to především televize a určité publikace)".173 Z toho plyne "povinnost chránit především děti a mládež před náporem sdělovacích prostředků". Je třeba pečovat o to, aby jejich používání v rodině bylo přesně upravené. Také se musí rodina snažit opatřit svým dětem zdravější a užitečnější způsoby zotavení a povyražení, které je po stránce tělesné, mravní a duchovní lépe a hodnotněji formují, "aby byl volný čas dětí rozumně a všestranně využit a správně se usměrnily jejich síly".174
Protože i sdělovací prostředky mají vedle školy a okolí často značný vliv na utváření' mladého člověka, musí rodiče jako jejich uživatelé aktivně spolupůsobit tím, že používají tyto prostředky umírněně, kriticky, bděle a moudře. Přitom musí pečlivě sledovat, jaký vliv mají tyto prostředky na jejich děti. Mají děti vést a pomáhat jim s "výchovou svědomí tak, aby byly schopny věcných a objektivních úsudků, a takové posuzování aby je pak vedlo při vybírání z toho, co jim sdělovací prostředky nabízejí".175
Se stejným úsilím mají rodiče aktivně spolupracovat, pokud jde o programy sdělovacích prostředků. Přiměřenými iniciativami ať udržují styk s těmi, kdo mají odpovědnost v různých stadiích výroby a předvádění těchto programů, aby zajistili, že nebudou neoprávněně zanedbány nebo otevřeně pošlapány základní lidské hodnoty, které patří k obecnému blahu společnosti. Programy mají naopak představovat v pravém světle rodinné problémy a jejich přiměřené řešení. V této souvislosti napsal můj ctihodný předchůdce Pavel VI.: "Producenti mají znát a respektovat požadavky rodiny. To u nich předpokládá mnohdy opravdovou odvahu a vždycky smysl pro odpovědnost. Jsou povinni vystříhat se všeho, co by mohlo poškozovat život rodiny, její pevnost, rovnováhu a štěstí. Každý útok na základní hodnoty rodiny, ať jde o erotismus nebo násilí, o obhajobu rozvodu nebo o asociální chování mládeže, je vždycky také útokem na pravé dobro člověka".176
Při podobné příležitosti jsem já sám upozornil, že rodiny "v nemalé míře musí spoléhat na dobrou vůli, poctivost a smysl pro odpovědnost těch, kdo profesionálně pracují ve sdělovacích prostředcích – vydavatelů, spisovatelů, producentů, ředitelů, dramaturgů, zpravodajů, komentátorů a herců".177 Proto je povinností také církve, aby věnovala veškerou pozornost těmto pracovníkům sdělovacích prostředků a zároveň aby povzbuzovala a podporovala katolíky, kteří se cítí povoláni a mají příslušné nadání, aby horlivě pracovali v tomto obtížném oboru.