63. Posláním církve, jakožto prorockého, kněžského a královského lidu, je vést všechny lidi k tomu, aby přijali ve víře Boží slovo, slavili a vyznávali je ve svátostech a v modlitbě, a konečně je uplatňovali praktickým životem podle daru a nového přikázání lásky.
Zákon křesťanského života není v nějakém psaném zákoníku, ale v osobním působení Ducha svatého, který povzbuzuje a vede křesťana. Je to tedy "zákon Ducha, který dává život v Kristu Ježíši":159 "Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán".160
To platí také pro manželství a křesťanskou rodinu. Jejich vůdcem a zákonem je Ježíšův Duch, vylitý do srdcí svátostným uzavřením sňatku. Jako pokračování křtu vodou a Duchem svatým hlásá také sňatek evangelijní přikázání lásky a ještě hlouběji je vtiskuje do srdce křesťanských manželů darem Ducha svatého. Jejich očištěná a vykoupená láska je plodem Ducha svatého, který působí v srdcích věřících, a zároveň poskytuje jakési základní přikázání mravního života, které se od nich v zodpovědné svobodě vyžaduje.
Tak je křesťanská rodina oduševňována a vedena novým zákonem Ducha v nejužším spojení s církví, královským lidem, a je povolána, aby uskutečňovala životem svou službu lásky k Bohu a k bratřím. Jako Kristus projevuje svou královskou moc tím, že se stává služebníkem lidí161, tak nalézá křesťan pravý smysl své účasti na královské důstojnosti svého Pána v tom, že s ním sdílí vnitřní i vnější postoj služby lidem: "Tuto moc odevzdal učedníkům, aby i oni měli královskou svobodu a sebezáporem a svatým životem přemohli v sobě království hříchu (srv. Řím 6,12), ba dokonce aby, sloužíce Kristu v druhých, trpělivostí a pokorou přivedli své bratry ke Králi, jemuž sloužit znamená kralovat. Kristus chce totiž i prostřednictvím věřících rozšířit své království, království pravdy a života, království svatosti a milosti, království spravedlnosti, lásky a pokoje. V tomto království samo tvorstvo bude osvobozeno od otroctví hříchu a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí (srv. Řím 8,21)".162