41. Plodná manželská láska mnohostranně slouží životu. Nejbezprostřednější, nejvlastnější a zcela nenahraditelné je plození a výchova. Ve skutečnosti však každý úkol pravé lásky k člověku dokazuje a zdokonaluje duchovní plodnost rodiny, protože vychází z hluboké vnitřní dynamiky lásky, která se obětuje pro druhé.
Podle této zásady, která je pro všechny velmi cenná a plně závazná, budou se řídit zvláště manželé, kterým byla neplodností odňata možnost mít děti.
Křesťanské rodiny, které ve víře uznávají všechny lidi za děti společného nebeského Otce, mají se také velkodušně zajímat o děti jiných rodin, pomáhat jim a milovat je ne jako cizince, ale jako členy jedné Boží rodiny. Křesťanští rodiče mohou takto rozšířit svou lásku nad pokrevní svazky a utužovat spojení, které má kořeny v oblasti duchovní a rozvíjí se konkrétní službou dětem jiných rodin, jimž často chybí i to nejpotřebnější.
Křesťanské rodiny musí být ochotnější adoptovat nebo vzít k sobě děti, které přišly o své rodiče nebo byly jimi opuštěny. Tím, že tyto děti znovu naleznou teplo rodinné lásky, poznají Boha jako milujícího a pečlivého Otce, o kterém svědčí křesťanští rodiče, a mohou vyrůstat v klidu a s důvěrou v život. Pak celá rodina bude obdarována bohatými duchovními plody univerzálního bratrství.
Plodnost rodin má být vždycky tvůrčí – jako podivuhodný plod Ducha Božího, který otvírá oči srdce, aby odhalovaly nové potřeby a strasti naší společnosti. Povzbuzuje je, aby se jich ujímaly a odpovídaly na ně. Zde se otvírá rodinám široké pole působnosti. Ještě větší starosti než zanedbávání dětí vzbuzuje dnes totiž skutečnost sociálního a kulturního vyhoštění na okraj společnosti, které bolestně postihuje lidi přestárlé, nemocné, invalidní, toxikomany, propuštěné vězně a mnohé jiné.
Tímto způsobem se nesmírně rozšiřuje obzor otcovství a mateřství křesťanských rodin. Jejich duchovně plodná láska se uskutečňuje v těchto i jiných potřebách naší doby. S rodinami a jejich prostřednictvím pokračuje Pán ve svém milosrdenství vůči zástupům.