FC závěr

Ke konci této apoštolské adhortace se obracím se starostlivým srdcem k vám, manželé, otcové a matky, – k vám, chlapci a děvčata, kteří jste nadějnou budoucností církve a světa, silou a oporou rodiny v nastávajícím třetím tisíciletí, – k vám, ctihodní a drazí spolubratři v biskupském a kněžském úřadě, – a také k vám, milovaní řeholníci a řeholnice, duše zasvěcené Bohu, kteří svědčíte manželům o nejhlubší skutečnosti Boží lásky, – a konečně k vám všem, lidé dobré vůle, kteří z jakéhokoli důvodu cítíte obavy o osudy rodiny.

Budoucnost lidstva závisí na rodině!

Proto je nezbytně nutné a naléhavé, aby každý člověk dobré vůle usiloval o udržení a uhájení hodnot a požadavků rodiny.

Myslím, že od synů a dcer církve musíme vyžadovat v tomto směru zvláštní úsilí. Oni přece znají hloubku podivuhodného Božího úradku a mají tedy o důvod více, aby se celým srdcem ujali rodiny v této době zkoušek a milosti.

Musí milovat především rodinu! To je konkrétní a závazný příkaz. Láska k rodině znamená vážit si jejích hodnot a možností a stále je zvelebovat. Láska k rodině znamená rozpoznávat nebezpečí a zla, která ji ohrožují a bojovat proti nim. Láska k rodině dále znamená usilovat o vytváření ovzduší, příznivého pro její rozvoj a růst. Konečně zcela zvláštním způsobem se tato láska projevuje v tom, že když se dnešní křesťanské rodině, která je často pokoušena k malomyslnosti a je zastrašována množícími se nesnázemi, dodávají znovu podněty k důvěře v sebe, ve vlastní přirozené a nadpřirozené bohatství, v poslání, které jí svěřil Bůh. Je třeba, aby "se rodiny naší doby znovu obnovily v původní důstojnosti! Aby následovaly Krista!"182

Křesťanům také přísluší radostně a přesvědčivě hlásat radostnou zvěst o rodině. Neboť pro rodinu je bezpodmínečně nutné, aby stále nově slyšela a stále hlouběji chápala ona autentická slova, která jí zjevují její vlastní totožnost, její vnitřní zdroje síly a smysl jejího poslání v obci lidí a v obci Boží.

Církev zná cestu, kterou může rodina dospět k jádru své pravdy. Na tuto cestu, které se církev naučila ve škole Kristově a ve škole dějin, vykládaných ve světle Ducha svatého, církev nikoho nenutí. Ale pociťuje v sobě nepotlačitelný příkaz, aby ji navrhovala všem, beze strachu, ano se silnou a nadějeplnou důvěrou. I když také ví, že radostné poselství obsahuje slovo o kříži. Ale právě kříž dává rodině dozrávat k plnosti jejího bytí a k dokonalosti lásky.

Konečně bych chtěl všechny křesťany vyzvat, aby upřímně a odhodlaně spolupracovali se všemi lidmi dobré vůle, kteří berou vážně svou odpovědnost za službu rodině. Ti, kdo se v rámci církve, v jejím jménu a v jejím duchu věnují blahu rodin, ať jsou to rodiny jednotlivé nebo skupiny, hnutí a sdružení, najdou často po svém boku různé osoby a instituce, pracující pro týž vznešený ideál. Ve věrnosti k hodnotám evangelia a člověka a při respektování oprávněného pluralismu iniciativ může taková spolupráce přispět k rychlejšímu a plnějšímu povznesení rodin.

A nyní, na závěr tohoto pastýřského poselství, které chce probudit pozornost všech pro vážné a zároveň strhující úkoly křesťanské rodiny, chceme prosit o ochranu svatou Rodinu nazaretskou.

Z tajemného Božího úradku žil v ní skrytě mnoho let Boží Syn. Je proto vzorem a příkladem pro všechny křesťanské rodiny. Tato rodina, jediná v celém světě, trávila anonymní a tichý život v malém palestinském městečku. Byla sužována chudobou, pronásledováním a vyhoštěním a nesrovnatelně vznešeně a čistě oslavovala Boha. Tato rodina neodepře pomoc křesťanským rodinám, ano bude pomáhat všem rodinám na světě, aby věrně plnily své povinnosti, snášely úzkosti a útrapy života, velkodušně pomáhaly druhým v jejich potřebách a radostně uskutečňovaly Boží plán.

Kéž svatý Josef, "muž spravedlivý", neúnavný dělník, věrný ochránce těch, kteří mu byli svěřeni, rodiny stále opatruje, chrání a osvěcuje!

Kéž Panna Maria, jako je Matkou církve, je také matkou "domácí církve"! Kéž se dík její mateřské pomoci stane každá křesťanská rodina opravdu "církví v malém", v které se zrcadlí a je prožíváno tajemství církve! Ona, služebnice Pána, ať je příkladem pokorného a velkodušného přijímání Boží vůle! Ona, bolestná Matka pod křížem, ať mírní bolesti všech, kdo trpí těžkostmi svých rodin, a ať osuší jejich slzy!

A Kristus Pán, Král celého tvorstva, Král rodin, ať je jako v Káně pramenem světla, radosti, radostné důvěry a síly v každém křesťanském domě! O svátku, zasvěceném jeho královskému majestátu, ho prosím, aby každá rodina velkoryse přispívala svým podílem k uskutečňování jeho království v tomto světě, "království pravdy a života, svatosti a milosti, království spravedlnosti, lásky a pokoje".183 Toto království je cílem lidských dějin.

Jemu, Marii a Josefovi odevzdáváme každou rodinu. Do jejich rukou vkládáme tuto adhortaci, jejich srdcím ji svěřujeme. Kéž ji předají vám, ctihodní bratři, drazí synové a dcery a kéž otevřou vaše srdce světlu, které září z evangelia do každé rodiny!

Ujišťujeme vás svou ustavičnou modlitbou a udělujeme všem a každému jednotlivě ze srdce apoštolské požehnání ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Dáno v Římě, u sv. Petra,

o svátku Krista Krále, 22. listopadu 1981,

ve čtvrtém roce našeho pontifikátu.

Jan Pavel II.