27. Některé kultury projevují zvláštní úctu a velkou lásku k starším lidem. Starý člověk tu ani zdaleka není vyhoštěn z rodiny ani není trpěn jako neužitečné břemeno. Zůstává zapojen do rodinného života, dále se na něm aktivně a odpovědně účastní, i když přitom musí také respektovat samostatnost nové rodiny. Ale především mu připadá cenná úloha být svědkem minulosti a učitelem moudrosti pro mladší a pro jejich budoucnost.
Naproti tomu jiné kultury, především v důsledku neuspořádaného průmyslového a urbanistického rozvoje, nepřijatelně vytlačily staré lidi na okraj společnosti a dosud v tom pokračují. To je příčinou hořkého utrpení pro starší osoby a duchovního ochuzení pro mnoho rodin.
Církevní pastorace tedy musí povzbuzovat všechny, aby znovu objevili a uznali úlohu starších lidí v občanském a církevním společenství a především v rodině. Skutečně, "život starších lidí nám pomáhá osvětlovat stupnici křesťanských hodnot. Ukazuje souvislost generací a obdivuhodně dokazuje vzájemnou závislost v Božím lidu. Starší mají nadto často charizma překlenout přehrady mezi generacemi, dříve než vyvstanou. Kolik dětí nalezlo porozumění a lásku v očích starších lidí, v jejich slovech a něžnostech! A kolik starších lidí ze srdce souhlasí s inspirovanými slovy bible: 'Korunou starců jsou děti jejich dětí' (Př 17,6)".79