FC 10

10. Přijímat z národních kultur všechno, co může lépe vyjádřit nevyčerpatelné bohatství Kristovo, je v souladu s nepřetržitou tradicí církve.18 Jenom spolupůsobením všech kultur se bude moci toto tajemství stále jasněji zjevovat a církev sama bude moci den ze dne postupovat k dokonalejšímu a hlubšímu poznání pravdy, kterou jí Pán už v celé plnosti daroval.

Je třeba nechat se vést dvojí zásadou: slučitelností různých daných kultur s evangeliem, a skutečností, že je jedna všeobecná, univerzální církev. Další studie – zvláště biskupských konferencí a příslušných úřadů římské kurie – a další pastorační snahy musí pak přispět k tomu, aby se tato "inkulturace" křesťanské víry uplatňovala v stále větším rozsahu, také v oblasti manželství a rodiny.

"Inkulturace" je cesta k plnému obnovení smlouvy s Boží Moudrostí, kterou je sám Kristus. Celá církev bude obohacena také oněmi kulturami, které jsou sice chudé na techniku, ale bohaté na lidskou moudrost, a jsou oživeny vysokými mravními hodnotami.

Aby byl jasně ukázán cíl této cesty, a tedy i bezpečná cesta k němu, pojednávala synoda právem nejprve důkladně o původním plánu, jaký měl Bůh s manželstvím a s rodinou. Chtěla se podle Kristova pokynu "vrátit k začátku".19