FC 54

54. Celý svět bez hranic je vlastním polem evangelizace, která je oduševňována misionářskou horlivostí a zanícením. Je to odpověď na výslovný a jednoznačný příkaz Kristův: "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu".129

Také víra a evangelizační úkol křesťanské rodiny jsou poznamenány tímto "katolickým" misijním duchem. Svátost manželství, která obnovuje a opakuje povinnost, vzešlou ze svatosti křtu a biřmování – hájit a hlásat víru130, – dělá z křesťanských manželů a rodičů Kristovy svědky "až na konec země"131, pravé "misionáře" lásky a života.

Jistá forma misionářského působení je možná už v samotné rodině. To se stává, když někdo z jejích členů nemá žádnou víru nebo nežije důsledně podle ní. Potom mu musí ostatní členové rodiny poskytovat živé svědectví víry, které by ho podněcovalo a dodávalo mu sílu na cestě k plnému přijetí Krista jako Spasitele.132

Už ve svém vlastním životě, povzbuzena misijním duchem, je domácí církev povolána, aby byla znamením Kristovy přítomnosti a jeho lásky i pro ty, kdo jsou "vzdáleni", pro rodiny, které dosud nevěří, a pro křesťanské rodiny, které nežijí podle přijaté víry. Je povolána, aby "příkladem a svědectvím zářila těm, kdo hledají pravdu".133

Už v raném křesťanství máme příklad misionářské manželské dvojice Aquily a Priscilly.134 Stejně svědčí i dnes církev o své neustálé novosti a svěžesti prostřednictvím manželských dvojic a rodin, které jdou aspoň na nějaký čas do misií hlásat evangelium a slouží přitom lidem s láskou Ježíše Krista.

K misijní činnosti církve přispívají křesťanské rodiny zvláštním způsobem tehdy, když podporují u svých synů a dcer misionářské povolání135 a hlavně když vychovávají "své děti ... od malička tak, aby byly schopny stále víc poznávat Boží lásku ke všem lidem".136