FC 22

22. Pokud je a má být rodina stále více jednotou a společenstvím osob, nalézá v lásce příčinu a trvalý podnět, aby uznávala u každého svého člena jeho vysokou důstojnost osoby a živého obrazu Božího, a jako takového aby jej respektovala a hájila. Jak právem zdůrazňovali synodální otcové, záleží mravní měřítko pravosti manželských a rodinných vztahů v respektování důstojnosti a povolání jednotlivých osob, a ony dokonaleji nalézají samy sebe, když se nezištně darují.63

Vzhledem k tomu si přála synoda věnovat prvořadou pozornost ženě, jejím právům a úkolům v rodině i ve společnosti. Stejným způsobem je třeba pojednat také o muži jako manželu a otci, o dětech a o starších lidech.

U ženy je především třeba zdůraznit, že má stejnou důstojnost a odpovědnost jako muž. Tato rovnocennost se jedinečně vyjadřuje při vzájemném sebeodevzdání obou partnerů a při jejich společném odevzdávání se dětem, jak je přirozené v manželství a v rodině. Co poznává a uznává už lidský rozum, odhaluje plně Boží slovo, neboť dějiny spásy jsou skutečně pronikavým a jasným svědectvím o důstojnosti ženy.

Když stvořil Bůh člověka jako "muže a ženu",64 daroval stejným způsobem muži i ženě osobní důstojnost a dal jim nezcizitelná práva a odpovědnosti, jaké přísluší lidské osobě. Poté zjevil Bůh nejvyšší možnou formou důstojnost ženy, když sám přijal lidské tělo z Panny Marie, kterou církev uctívá jako Boží Matku, nazývá ji novou Evou a činí ji vzorem vykoupené ženy. Ježíšova vysoká úcta vůči ženám, které povolal, aby ho následovaly a byly jeho přáteli, skutečnost, že se ráno po svém zmrtvýchvstání ukázal ženě dřív než ostatním učedníkům, že pověřil ženy, aby donesly radostnou zvěst o zmrtvýchvstání apoštolům – to všechno svědčí o tom, jak velmi si Pán Ježíš Kristus ženy vážil. Apoštol Pavel píše: "Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v Ježíše Krista ... Už není Žid anebo Řek, už tu není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši".65